Po loňském výletu na jih Moravy jsem se letos těšil na novou trasu kolem Brna. A jako vždy byly pocity v cíli super, ale to bychom to trochu zkrátili 🙂

Na start se mi poprvé podařilo dorazit včas (tedy před koncem registrace) dokonce už před pátou. Po registraci jsem měl alespoň chvíli čas popovídat si s Ondrou, než jsme vyrazili na cestu. Letos jsem na trať vyrazil s Alčou a Zuzkou a jsme domluveni, že s nima půjdu začátek cesty, dokud se kolem neprožene někdo rychlejší (chtěl jsem se připojit buď k Sylvě nebo Vojťákovi). Na ZBDB se mi moc líbí, že se jde každý rok jinudy. Z trasy se nemůže stát stereotyp, na druhou stranu člověk musí víc hlídat kudy a kam jde. Naštěstí první úsek z Obřad přes Soběšice znám dobře a není šance zabloudit 🙂 Jde se fajně, kousek před prvním stanovištěm nás předbíhá skupinka ve které je Vojťák, tak se loučím s holkama a přidávám se k rychlejší skupince. První stanoviště je rychlé, jen razítko občerstvení od Ondry a svižným krokem pokračujeme dál.
Jít s někým, kdo okolí Brna zná, má velkou výhodu, člověk se fakt nezdržuje koukáním do mapy nebo čtením popisu trasy. Najednou je tady druhé stanoviště. Opět výborný servis, mám hlad, takže si dávám párek, chleba a čaj, chvíli si povídám s Ondrou, který zajišťuje taky výborné občerstvení a pak musím dobíhat skupinku, která mi mezitím utekla. Naštěstí jsem cestou ke hrázi nezabloudil 🙂
Do Žebětína je to kousek. Opět děkuji, že jdu s lidma, kteří okolí fakt znají, já bych v té změti chodníčků, které v lese před Žebětínem jsou, zabloudil. Na třetí zastávce doplňuju vodu a Ondra nám dolívá zbytek občerstvení.
Stále celkem svižným tempem míříme do Ostrovačic. Některé úseky jsou mi povědomé z minulých ročníků, ale možná se pletu. Začíná noc, ale nálada je ještě dobrá. Mám pocit, že jsem nezvolil správné tenisky. Už mají třetí sezónu a za sebou několik delších pochodů a mám dojem, že podrážka už přenáší každý kamínek a nerovnost. Na čtvrté stanoviště se moc těším, k Teti na buchty 🙂 Je to důležité posilnění na nejdelší úsek. Na páté stanoviště to má být víc než patnáct kilometrů. Uprostřed noci.
Vyrážíme na cestu přes Zastávku a Příbram kolem vojenského prostoru až do Rapotic. Na tomto úseku mělo být nějaké složitější značení, ale díky orientačním běžcům prakticky nebloudíme. Podle mě musejí mít nějaký šestý smysl, já bych bloudil furt. Dorazili jsme do Rapotic. Jsme za půlkou. Na kontrole mají výborné tortily a čaj. Odpočíváme trošku déle, nějakých dvacet minut, takže tělo ztuhlo a vyrazit na cestu už trošičku bolí. Na nohách se začínají tvořit otlaky.
Na šestku je to sice méně, ale v hlavě to tak vůbec nepůsobí, čekání na rozbřesk se vleče. Z večera kilometry příjemně odsýpají, nad ránem se to obrací. Je to podle mě nejtěžší část pochodu. Na šestém stanovišti necháváme batoh a běžíme na vyhlídku na zříceninu hradu. Odepínám z batohu hůlky. Myslím, že vzít je tentokrát sebou byl dobrý tah, po cca dvou třetinách cesty už jsou nohy trochu unavené a je fajn do toho zapojit i ruce. Je to znát nejen ve stoupání, ale pomáhám si i při sestupu.
Hurá na sedmičku, už je světlo, jdeme po zelené do Oslavan. Jde se fajn, tak se na chvíli odpojuji a kousek do sedmého stanoviště jdu sám, snad po té zelené nezabloudím (no i tak to několikrát kontroluju, jestli jdu správně). Dávám si výborný chleba s paštikou a kafe.
Teď už je to hlavně o tom dojít. Do cíle je to něco přes šest hodin a snad ne více než sedm, šlapu dál. Po modré a po zelené dorážíme do Neslovic. Občerstvení a jdeme dál.
Kus trasy do Střelic poznávám z jednoho z minulých ročníků.
Devátá kontrola. Mám dojem podle vybavenosti občerstvovaček, že tento pochod rozhodně není na zhubnutí, pokud si člověk zastávky vychutnává 🙂 Protože vím, že poslední úsek rozhodně nehodlám bežet, dávám si bez obav kus sekané i štrůdl. Pokračujeme do cíle.
Přecházíme poslední nepříjemný úsek ze Střelic po silnici směr Nebovidy a uhýbáme na poslední kopec trasy. Nahoru to jde, dolů je to zážitek. Kolem pozůstatků nedokončené dálnice prudce klesáme po asfaltu dolů do Ostopovic, to abychom si (naše bolavé nohy) poslední úsek zapamatovali. Teď už je před náma Brno a Starý Lískovec.
Cílovou rovinku proběhneme. Já v čase 20:48.
Díky Vojťákovi a Zuzce za společnost až do cíle a tomu klukovi, co s náma šel skoro celou cestu a definitivně utekl až na osmém stanovišti taky 🙂

A všem organizátorům za skvělou práci, díky moc a už se těším zase za rok.

Honza Dohnal